Na začátku prázdnin jsme já a Pepa od AK Bory dostali nabídku k účasti na leteckém dni v Líních, který by měl proběhnout na konci srpna. Vše by mělo být spojeno hlavně se skákáním na kulatých padácích. Proto neváháme,a jdeme do toho... V pátek 26. 8. po práci jedeme s Pepou do Líní na generálku celeho programu. Jde hlavně o sladěni s piloty a seznámením s organizací celého programu.

Mimo jiné i nácvik hromadného sekoku z 5 andul na OVP 68 ze 400 metrů. Bohužel generálka dopadla katastrofálně. Díky špatnému vysazení a příliš roztažené formaci celé jedno letadlo napadalo do stromů poblíž silnice. I já jsem měl to štěstí a spadl na nedaleký topol u silnice. Po asi třísekundovém visení se pod mojí vahou utrhla větev a následoval dopad na tvrdou zem z 5 metrů. K tomu všemu rána do hlavy od utržené větve. Tělo to kupodivu přežilo až na obrovskou modřinu na noze, která se nabodla na větev. Kanady, přilba a maskáče byly prostě na místě. Tohle rozhodně není skydive. Říkám si - tak tohle by se asi určitě lidem líbilo. Následná sobota nám na počasí moc nepřála. K silnému větru se později přidal i déšt, a tak se hromadný seskok z 5 andul přehodnotil a uskutečnil se na padácich VTP-100. Jěště jsme do začínajíciho deště odskočili výsadku s historickými padáky. Já jsem šáhl po PTCH-8 a Pepa po PTCH-9. Vše dopadlo dobře a, i když silně promočeni, seskok jsme si užili. Letecký den byl předčasně ukončen a doufali jsme v lepší počasí v neděli. Další den byl program zahájen opět hromadným výsadkem na VTP-100, tentokráte už za podstatně lepšího počasí. Vítr do 7m/s a slunečno. Nic tedy nebránilo seskoku na pedetách a padácích PTCH. Opět beru osmu v barvě trikolory a s Pepou přistáváme do těsné blízkosti diváků. Pepa dělá předpisový parakotoul a mně se podařilo dopad ustát. Na závěr celého programu má několik parašutistů seskočit z krásného letounu LI-2 (kopie Dakoty) na padácích OVP-68 do amerického tábora a následně podpořit pěchotu, která přejde do útoku proti Němcům. To vše v dobových uniformách americké armády a hlavně z malé výšky pro efekt diváků... Zájemců o tento skok bylo na začátku hodně, ale sílící vítr, minimální vysazovací rychlost 190 km/h, výška seskoku max. 400 m, opravdu hodně malá dvířka - spíš pro trpaslíky a po tom, co nám piloti oznámili, že se v žádném případě nebude skákat na lano, začalo lidí ubývat. Nakonec se dvanáctičlenné komando nasoukalo do salonní verze krásného Lisunova. Následuje krátký brífink s posádkou, rozdělení na dvě skupiny a jde se na to. Před signálem k opuštění letounu čte jěště Pepa údaj o výšce na mojí Optimě. 310 metrů - prostě paráda... Zástup šesti parašutistů se tlačí ven z letedla a skoro každý si dá ránu o dveře. Opouštím letoun na zádech a padák, tak jako všichni, otvírám skoro ve dveřích. Chytat předpisovou polohu opravdu nemá smysl... K mému překvapení mi šňůry prolítly mezi nohama a následuje skvělé salto při otevření. K tomu šňůra přes vrchlík a s ní spojené silné opadání padáku. Několika pohyby se mi naštestí podaří šnůru setřást a teď už zbývá jen otočka a přistávám... Jsem asi 100 metrů od hlavní skupiny, do bojů už se nezapojuji a společně s Pepou dáváme dohromady padáky, které auto později odveze... No zbývá už jen dodat, že bitvu samozřejmě vyhráli spojenci a my se budem těšit zase někdy...

MV