Každý aktivní parašutista má čas od času potřebu zmizet ze své dropzóny a vyskočit nad úplně cizím letištěm. Nám se s Radkem povedlo nejen zmizet z Příbrami resp. Kolína, ale i vyskočit během dvou dní nad 6 letišti, z nichž 5 leží na ostrovech v Severním moři. Bylo to nějak takhle:
Úterý: startujeme v 8,00 z Leeru a po půl hodině letu vyskakujeme nad ostrovem Juist (briefing stručný: „ přistaňte kdekoliv chcete,

nepřecházejte jednotlivě runway, směr přistání je od moře k oceánu“). Všichni kupodivu poznají, kde je moře a kde oceán a za chvíli sedí v jídelně u snídaně. Zdravíme se Andreou, Philipem, Thomasem a dalšími lidmi z Pink Aviation a startujeme na další ostrov- Norderney („dejte pozor na cihlový maják severně od letiště“). Další let nás vrací na pevninu, kde se nahromadili tandemoví pasažéři. Zdá se, že si platí hned dva skoky, protože s námi skáčou na ostrov Borkum a pak znovu na pevninu do Leeru….no, když na to mají….Z Borkumu si pamatuju hlavně velké letiště se dvěma dráhami a mimořádně nepovedené ervéčko, které nás Jörg- loadmaster naší skupiny- nechá za trest zopakovat na zpáteční cestě. Světe div se: stejní skokani tentokrát stejnou formaci skočí bez nejmenších problémů. Ještě stihneme sunset v Leeru a jde se na pivo.

Středa: první zastávka je zase Juist, kde snídáme a čekáme než „náš“ Skyvan OE-FDK vysadí spolu s OE- FDI větší skupinu. Pokračujeme na Langeoog a v dalším loadu na Wangerooge. Balí se tu většinou ve větru a vysoké trávě, sem tam i nějaký králičí bobek, prostě jsem rád, že mám půjčeného Sonica 120, který si v tomhle směru nechá hodně líbit. Baliči tu pochopitelně žádní nejsou, ale němečtí skokani s tím nemají problém. Celá výsadka včetně tandempilotů v pohodě zabalí a odchází na kafe (trochu vzpomínám na některé české skokany, kteří padák nedokážou ani zabrzdit a je mi trochu stydno). Při čekání na odlet z Wangerooge objevujeme za letištní budovou křídlo z Phantomu, na kterém je krasopisně vyhotoveno potvrzení o partnerství ostrova a 71. stíhací perutě Luftwaffe. Honem se u pomníku fotíme a spěcháme k odletu zpět na Juist. Ještě jedno pěkné ervéčko na závěr při návratu do Leeru a pak rychle zbourat stan, zabalit věci a honem zpátky do české tandemové reality. Snad se za rok vrátíme….