Konečně jsem našel čas (a odvahu) napsat o akci, které jsem se tak trochu náhodou jako jediný Čech zúčastnil. Celé to připomínalo Severský trojboj: flaška vodky, sauna a hod kladivem. Fotky nemám, omlouvám se předem. Nějak to nevyšlo.
Letos do naší republiky dorazilo nejvíc seveřanů od třicetileté války- Finům se v srpnu povedlo skočit v Klatovech národní rekord (pro info: je jich polovina oproti nám, ale mají dvojnásobně velký rekord v big ways, takže 80 way....WTF???). Kromě toho velká skupina Norů a Švédů okupovala na týden klatovské letiště v rámci big way campu.
A právě Norové- konkrétně šílenec Evan- zorganizovali tzv. Innhopp neboli seskok na neznámé místo mimo letiště s následnou after party. Hned od začátku jsme mu s Michalem všemožně pomáhali, Michal byl od začátku předurčen k funkci řídícího seskoků a já se stal jediným českým účastníkem premiérového innhoppu v Česku.
Jako místo je vybrán Hnačov nedaleko mého bydliště a jsem zavázán přísahou neprozradit nikomu podrobnosti o přistávací ploše. Účastníci znají jen sestavu, která se skáče a samotné místo přistání, nemají ale ani páru jakým směrem a jak daleko jsou od letiště a dokonce ani v které zemi. Evan dokonce tvrdí, že nejlepší je zalepit folií okna letadla. Když ho upozorním, že se na nedalekých pastvinách pasou kromě krav i býci a ti bývají nevypočitatelní, rozzáří se jako vánoční stromeček: "Tohle musím všem říct, z toho budou fakt vyděšení." Jinak ale bezpečnost nepodceňujeme (my ani Evan). Na zemi je kromě Michala i Jirka a na rybníce člun se záchranáři, to kdyby náhodou........
S Evanem se ještě hecujeme, že profíci si musí swoopnout nad rybníkem a přistát na plácek za vrátnicí autocampu.
Vyděšeno, domluveno, jde se na to. Vyskakuji 8 way sice do začínajícího deště, ale zato téměř nad naší vesnicí. Pochytáme osmičku, následuje salto a znovu speed osmička a už je tu rozchod. Otvírám nad rybníkem a dělám setup do campu....teprve v nějakých 200 metrech vidím, že tam nějaký debil zaparkoval autobus. Pozdě bycha honit, zatáčka o zbabělých 90 stupňů, let nad hladinou a při prvním kontaktu s břehem brzdit a brzdit. Nohama, rukama a nakonec i zadkem. Evan se na to pochopitelně vykašlal- je sice magor, ale ne blázen. Michal spočítá ovečky a oddechneme si, že to máme za sebou. Přesuneme se do party stanu, kde se nalévá vše, co si umíme představit a začíná hrát hudba.
Seveřani brzo začínají hrát idiotské hry "na pravdu", kterých se nezúčastňujeme a raději popíjíme. V důsledku toho nejsem absolutně schopný vyhovět o dvě hodiny později žádosti, abych přednesl proslov o "vesnicích v okolí a jejich historii". Hnačovský starosta se vymluví na jazykovou a já na alkoholovou bariéru. Podpořím to ještě argumentem, že nemohu zasvěceně mluvit o místě, kde žiju teprve 8 let. Seveřani se s tím naštěstí smíří a odchází tančit, resp. pít. Afterparty se povedla, stejně jako samotný seskok. Při jednom ani druhém se nikomu nic nestalo a druhý den v poledne jsme se ve zdraví sešli na dropzóně.
Není nad poznávání kultury jiných národů. Za ty fotky se omlouvám, fakt to nešlo.
