aneb SBOHEM BŘÍDILOVÉ!!
Sezóna je taková jaká je (tedy žádná) a tak mě potěšilo pozvání starých kumpánů z Letňan a Příbrami k seskoku na naše největší letiště- pražskou Ruzyni.
Pokud je mi známo, poslední seskok tu proběhl na leteckém dni ke Dni československého letectva na podzim 1960, bylo tedy na co navazovat.
Retro nádech akci vdechl i letňanský Antonov An-2, OK-RYA.
Po vyhlídkovém letu nad Prahou máme konečně nad Ruzyní 3000 m a můžeme pozorně přihlížejícím zaměstnancům UCL a zbytku publika ukázat co v nás je....takže hovno:).
Otevíráme padáky a také další atrakce, neboť s sebou máme tři vlajky (jednu fakt velkou), dýmovnice a stuhy v národních barvách. Trocha patriotismu ještě nikoho nezabila a začátkem května to platí dvojnásob.
Panorama je dechberoucí. Tady už si fakt asi znovu neskočíme.
Všichni jsou na zemi, nikdo si před televizními kamerami hubu nerozbil. Slavíme!!
V návalu emocí jsem se málem zapomněl zmínit, že za ACES-HIGH se seskoku zůčastnil Vincent Hrubáň. Já se tak mohu pyšnit společnou fotkou s Vincentem u auta ostrahy letiště. Díky Covidu-19 a šátku přes obličej tentokrát nemusím Vincentovi ani rozkostičkovat obličej.
Pracovníci ostrahy, cizinecké policie a handlingu k nám byli milí a přátelští. Musí už si chudáci připadat jako hlídači na parkovišti letadel.
Nebudu ani psát, že se těším na příště, protože žádné "příště" nebude. Takže raději napíšu:
Díky Víťo, Romane, piloti a taky všichni z ŘLP, UCL a Letiště Václava Havla, kteří jste seskok umožnili a ukázali, že jste pořád leteckými nadšenci.
text: MK
foto: MK, Vincent Hrubáň, Roman Cejnar a Letiště Praha
